Sedím v ředitelně a cosi klepe na dveře. Ano, nikolive kdosi, ale cosi. Jsou to prázdniny. Zase osiří ten náš dům - velký, ale příjemný a voňavý, a bude v něm smutno, pusto a prázdno. Už v něm nebudou slyšet jásavé hlasy a štěbetání na chodbách, už v něm nebudou všude zářit pestré barvy a hlasy žáků a žaček. Po schodech už nebudou klopýtat žáci při úprku do školního kiosku. Ani omamná vůně čerstvého pečiva, která ráno vždy provoněla celou školu, už nebude poletovat školou. Nikdo nám nebude zvonit na dveře zoufalý

Je pět hodin a už zase drnčí budík. Dnes mě čeká den D. Ráno nám mají přivézt nové pece na cukrářskou a pekařskou dílnu. Konečně se zbavíme té staré, která je každých 14 dní v poruše a jejíž opravy stojí každý rok více, než je desetinásobek aktuální ceny této pece.

Sluníčko krásně svítí a již několikátý den nás „peče“ tak, že „blonďaté typy“ jako já jsou již notný čas „vypečení“ do růžova a je na ně božský pohled jako na selátka na rožni.

Před šestou usedám do auta, které je opět posypáno pylem z řepky tak, jako by jej někdo pocukroval žlutým cukrem. Krátce na to parkuji u školy a jakýsi šestý smysl mnou projede a informuje mě, že dnes bude opravdu „božský den“.

V klidu posnídám a přečtu si čerstvé novinové titulky – „Energii u dětí sají vyhořelí učitelé. Tři čtvrtiny pedagogů ohrožuje psychické vyčerpání“…..“Zastaralým přístupem učitelé i rodiče zabíjí nadání dětí, myslí si odborníci na vzdělávání“ (to jsou ti odborníci, co nikdy neučili a ani nemají pedagogické vzdělání)…..“Od září se bude na několika školách zkoušet nový předmět technika“…. To už ale moc v klidu nejsem. Jak oni ti novináři dokáží učitele pěkně naštvat a veřejnost proti nim poštvat. Všechny

V 5:50 sedám do auta, jedu do školy a říkám si: „To je fajn, dnes se konečně půjdu podívat do vybraných hodin, mrknu na to, co nového moji šikovní kolegové vymysleli, potěším se pohledem na žáky, jak pracují na zajímavých úkolech, pak si popovídám s kantory o tom, co se jim daří nebo nedaří, v čem potřebují pomoct, co plánují do budoucna, … a budu mít

Jabadabadů....je to tu!!! Prázdniny začaly. Přeji všem Karmelákům - žákům, učitelům a všem ostatním zaměstnancům školy ty nejúžasnější a nejkrásnější prázdniny. Prázdniny plné nádherných chvilek a chvil. Prázdniny s mnoha šťastnými okamžiky. Prázdniny, při nichž si doplní energii, odpočinou si a užijí si každého volného okamžiku. Zároveň děkuji všem za báječné dny v uplynulém školním roce. Jsem hrdý na naši školu, na žáky v ní a na všechny zaměstnance, protože jsme společně dokázali spoustu super věcí. A nejsou to jen různé výhry a ocenění, báječné chvíle při muzikálu a dalších akcích, ale jsou to i běžné školní dny, kdy i drobné radosti, úsměvy a hezká slova žáků a učitelů udělali tu pohodovou a fajn atmosféru ve škole. Krásné dny Karmeláci. Štefan Klíma

A jaké změny se připravují?

V tanečním sále právě instalujeme úplně nový moderní pěnový povrch.

Přetváříme učebnu číslo 44. Již dorazily nerezové stoly.

Vypsali jsme výběrové řízení na dodávku počítačem řízeného robota na výrobu sušenek a dalších "dobrot".

Učebna č. 33 se přetváří na PC učebnu pro výuku počítačové grafiky.

Našetřili jsme i na stroj na čištění podlah. 

Na domově mládeže je kompletně nové osvětlení na pokojích a v dalších místnostech (bylo dokončeno včera). Opět byla posílena i wifi na domově mládeže. 

Připravujeme i malování ve škole a na domově mládeže.

Rádi bychom do konce prázdnin zrealizovali novou podlahu v tělocvičně. 

 

Aprílové počasí nám v posledních dnech přineslo pěkně vlezlou zimu. Studený vítr, černé mraky, déšť, a dokonce i kroupy nás mučily každý den. Oč horší bylo počasí venku, o to víc jsme se ve středu 19. dubna zahřáli ve ŠKODA AUTO Muzeu.

V tento den nás děvčata z oboru „Předškolní a mimoškolní pedagogika“ provedla světem pohádek, uvedla nás do 17. století i do tajemného zákoutí duší jeptišek z Karmele. Absolventské představení s názvem Z pohádky do pohádky muselo zahřát a pobavit naprosto každého diváka. A věru, představte si, že

Po dvouměsíčním klidu se nám opět pomalu ale jistě rozebíhá nový školní rok. Učebny jsou naplněné žáky, v řadě z nich sedí žáci noví – žáci prvních ročníků. Jsou to mladí lidé, kteří teprve hledají svoji životní cestu. Mnohdy možná i pochybují, zda jsou na té správné. Chce se mi říci, držte se té na níž právě jste, držte se toho, čemu věříte, co vám osud poslal.

Po prvních dnech se teprve ve škole rozkoukáváte, poznáváte vše nové, zjišťujete, zda se splní vaše očekávání. Jisté je však, že to nejlepší teprve přijde. I když nechci odhalovat žádná tajemství, tak jako